Každý dům má místa, kterým se dlouhá léta nevěnuje pozornost. U Cukrárny to byl sklep — nízký, vlhký, se stropem sotva v dosahu ruky a podlahou z tenké mazaniny, položené přímo na hlínu. Místo, kam se kdysi chodilo jen pro uhlí a zeleninu.
A přesto právě tam, v té nenápadné části domu, se začal rodit nový směr celé rekonstrukce.
Okénko, kterému nikdo nepřikládal váhu
Na jižní straně domu bylo malé sklepní okénko. Zvenku půl metru nad terénem, uvnitř těsně nad hlavou. Zdánlivě bez významu.
Teprve při plánování jsme si uvědomili, že právě zde se dům může poprvé otevřít do zahrady. Nejen horním patrem — ale klidně a přirozeně zde.
Ta myšlenka se zpočátku zdála odvážná. Ale čím více jsme nad ní přemýšleli, tím více dávala smysl.
Kameny, které drží dům, a práce, která nesnese spěch
Aby se z úzkého okénka stal vstup, bylo třeba zasáhnout do kamenného základu. Staré domy mají základy stavěné poctivě — každý kámen uložený ručně, každý kus přesně opracovaný, aby zapadl do dalšího.
Taková práce se neodbývá.
Kameny jsme uvolňovali pomalu, s respektem k tomu, co tu stálo dávno před námi. Každý pohyb kladivem měl svůj důvod, žádné spěchání, žádné zbytečné rány.
Současně jsme museli upravit i terén kolem domu. Původní sklepní okénko bylo zvenku sotva půl metru nad terénem, zatímco uvnitř sahalo až do výšky očí. Aby se z něj mohly stát dveře, bylo nutné celý prostor „posadit“ níž — snížit podlahu ve sklepě a stejně tak upravit i venkovní terén.
Odebrali jsme část měkkého svahu a postupně snižovali zeminu, dokud se vnější plocha nedostala na výšku budoucí podlahy. Teprve když se obě úrovně setkaly, začal otvor působit jako přirozený vstup, kterým bude možné klidně vykročit přímo do zahrady.
A co se sklepem, který je nízký a mokrý?
To je otázka, kterou slýchám nejčastěji. Sklep s výškou necelých dvou metrů není prostor pro běžné užívání a vlhkost z podlahy položené na hlínu má své meze.
Právě tyto podmínky nás ale dovedly k myšlence, která dává místu nový smysl. Nebude z něj pokoj ani pracovna. Zůstane to sklep — jen s funkcí, která k němu přirozeně patří a využívá jeho atmosféru.
Podrobnosti si necháme na později. Teď je důležité připravit samotné prostředí — o jeho výsledné podobě si povíme ve chvíli, kdy bude na dohled.
Co jsme si z této etapy odnesli
- Do starých konstrukcí se vstupuje s pokorou.
- Vlhkost, světlo a proudění vzduchu rozhodují o tom, zda má změna smysl.
- I prostor, který se na první pohled zdá nezajímavý, může ovlivnit podobu celého domu.
Práce na průchodu pokračují a každý další krok ukazuje, že právě spodní část domu může jednou sehrát mnohem významnější roli, než bychom si kdy pomysleli.
A pokud vás zajímá, kam to celé směřuje, zůstaňte s námi — odpověď už není daleko.
