Pečlivě vyrovnanou betonovou plochu jsme po dokončení prací nechali důkladně proschnout. U starých sklepních prostor, které byly po desítky let vystaveny zvýšené vlhkosti, považuji tuto fázi za naprosto zásadní. Bez skutečně suchého podkladu nemá smysl pokračovat v žádných dalších krocích – vše by se jen zakrývalo, nikoliv řešilo.
K vysoušení jsme zvolili kombinaci přirozeného proudění vzduchu a nucené ventilace. Pro tyto účely jsme si zapůjčili průmyslový ventilátor o průměru jednoho metru. Nechávali jsme ho běžet pokaždé, kdy to jen trochu šlo. Právě průvan je totiž v podobných prostorech nejúčinnější cestou, jak dostat přebytečnou vlhkost ven. Nejde o rychlost, ale o vytrvalost – pomalé, dlouhodobé proudění vzduchu funguje lépe než krátké, intenzivní vysoušení.
V tuto chvíli bylo zřejmé, že vlhkost v suterénu má několik příčin a je potřeba je řešit systematicky, jednu po druhé. První zdroj je poměrně přímočarý – děravá střecha. Té jsme se věnovali již v předchozích dílech a její definitivní oprava nás čeká velmi brzy. Druhým zdrojem je vlhkost pronikající z přilehlého svahu, tedy tlak zemní vlhkosti na obvodové zdi. Třetím, neméně důležitým problémem, je vzlínání vlhkosti zespodu, tedy z podloží pod samotnými nosnými zdmi.
Právě na tyto jevy jsme si nechali zpracovat odborný návrh sanačních opatření od firmy Sanax. Ten se týká všech úseků nosných zdí v suterénu a řeší jak přerušení vzlínající vlhkosti, tak omezení jejího dalšího pronikání do konstrukce. K těmto opatřením jsme se rozhodli doplnit i kompletní hydroizolaci podlahy. Cílem je jednoduchý, ale ambiciózní zároveň – zabránit tomu, aby do obvodových stěn přicházela nová vlhkost. Pokud se nám to podaří, stávající zavlhlé zdivo už jen postupně vyschne. A tím je problém definitivně vyřešen.
Základním krokem v tomto směru je vytvoření spolehlivé horizontální clony proti vzlínající vlhkosti. Pro tento účel jsme zvolili vícesložkový injektážní systém ResiInjekt Cream. Firma Sanax nám k němu dodala i aplikační zařízení a přesný technologický postup.
Princip opatření spočívá v rozvrtání zdiva v jedné vodorovné rovině po celé délce všech nosných stěn. Jednotlivé vrty jsou vedeny v pravidelném rastru, přibližně po osmdesáti milimetrech. V rozích a napojeních stěn je nutné postupovat ještě pečlivěji, aby se vzdálenost mezi jednotlivými vrty nikde nezvětšila nad tuto hodnotu. Právě kontinuita injektáže je klíčem k tomu, aby clona fungovala jako celek.
Do připravených otvorů se následně aplikuje injektážní emulze, kterou se vrty vyplní po celé jejich hloubce. Materiál se postupně rozptýlí v pórech zdiva a vytvoří nepropustnou bariéru, která zabrání dalšímu vzlínání vlhkosti. V místech, kde byl stav zdiva nejhorší, jsme injektáž provedli dokonce ve dvou výškových úrovních. Nejde o zbytečné nadužívání technologie, ale o reakci na reálný stav konstrukce.
Součástí doporučení bylo také ošetření vnějších obvodových stěn hydroizolační vrstvou, která by zabránila pronikání vlhkosti z okolního terénu. K tomuto kroku se však dostaneme až v některé z dalších fází rekonstrukce, kdy bude možné řešit terénní úpravy kolem domu komplexně.
Jakmile jsme měli vyřešené zdivo, mohli jsme se pustit do hydroizolace samotné podlahy. Nejprve bylo nutné celý povrch pečlivě vysát a zbavit veškerého prachu i drobných nečistot. Následovala aplikace asfaltové penetrace, která sjednotí podklad a připraví jej na další vrstvy.
Na takto připravený povrch jsme ve dvou vrstvách celoplošně aplikovali modifikovaný protiradonový asfaltový pás. Důraz byl kladen nejen na kvalitu samotného materiálu, ale i na provedení detailů – napojení na stěny, přesahy, spoje. Právě tady se často rozhoduje o tom, zda bude izolace fungovat dlouhodobě, nebo se z ní stane jen další problém zakrytý betonem.
Kombinace horizontální injektáže zdiva a kvalitní hydroizolace podlahy vytváří ucelený systém, který zajišťuje jak ochranu proti zemní vlhkosti, tak i izolaci proti radonu. Pro budoucí využití suterénu Cukrárny je to naprosto klíčová fáze celé rekonstrukce. Bez těchto opatření by jakékoli další úvahy o obytném či jinak hodnotném využití sklepních prostor postrádaly smysl.
Právě proto na tuto část prací dohlížím osobně. Nejde jen o důvěru v dodavatele, ale o potřebu mít jistotu, že vše je provedeno přesně tak, jak má. Tyto kroky už později nepůjdou snadno opravit ani zkontrolovat. Jakmile se zakryjí dalšími vrstvami, stávají se součástí konstrukce domu na desítky let dopředu.
Součástí návrhu bylo také kompletní nahození všech stěn sanační omítkou. Po zralé úvaze jsme se ale rozhodli jít jinou cestou. Stěny zatím ponecháme v jejich současném, „holém“ stavu. Důvod je prostý – chceme jim umožnit co nejlépe dýchat.
Zdivo nyní dostane čas, aby se zbavilo veškeré zbytkové vlhkosti. A pokud by se do něj i přes všechna provedená opatření v budoucnu dostalo malé množství vlhkosti, holý povrch umožní její přirozené a rychlejší vysychání. Jakákoli omítka by tento proces zpomalila a zbytečně uzavřela konstrukci.
Stěny bude samozřejmě nutné pečlivě vyčistit a připravit. Tomu se budeme věnovat v některém z dalších dílů. Pro tuto chvíli ale platí, že méně je někdy více. Dát starému domu prostor, aby se nadechl, bývá často to nejlepší rozhodnutí.
